Close

Halda Petr Cingr

13. 12. 2020

Z historie odvalu
Příběh dnes více než jeden kilometr dlouhého odvalu začíná v roce 1843, kdy rakouský stát nechal v Michálkovicích hloubit kutací jámu č. 3. O šest let později byl na jámě založen důl Michal, který nesl jméno ředitele horního ředitelství v Příbrami Michala Layera. V roce 1865 důl koupila společnost Severní dráhy Ferdinandovy a byl připojen na báňskou dráhu. Tehdy se hlušina sypala zřejmě do severního okolí šachty.

V letech 1913—1915 došlo k velké přestavbě dolu. Kvůli rozšíření povrchových objektů byla hlavní silnice (dnes ulice Československé armády) odkloněna jižním obloukem kolem dolu a část hlušiny byla sypána jako její podklad. Na haldovině končila také tramvajová smyčka. Když majitelé těsně po velké rekonstrukci připojili k dolu Michal okolní dosud samostatné doly Josef, Jan a Petr a Pavel, začala padesát let dlouhá historie zasypávání údolí, které sem vede ze Slezské Ostravy. Nejprve byla hlušinou zarovnána údolní poloha mezi kostelem a dolem v prostoru dnešního Michalského náměstí. Pohřbeny byly dvě chalupy, rybník a mokřady. Zatímco se na vyrovnané haldě konal v roce 1920 sokolský slet, důlní vláčky vyvážely hlušinu dál proti proudu původního potoka do vzdálenosti ještě několika set metrů. Vznikla tak nižší úroveň haldy Michal, na jejímž povrchu dnes kromě náměstí stojí také obytné domy č. p. 6 a 8 nebo haly stavebnin.

Po znárodnění byl důl v roce 1946 přejmenován podle dělnického vůdce a poslance rakouské říšské rady Petra Cingra. Přes starou haldu byl postaven visutý dřevěný most pro odvoz hlušiny z dolu a začala se nasypávat vyšší úroveň haldy Petr Cingr. Ve východní části tato nová halda překryla starší haldu Michal a dále se sypalo do údolí západním směrem. Po roce 1954 byla nejvýchodnější část haldy odtěžena, a obnažila se tak dřívější nižší úroveň haldy Michal (oblast stavebnin). V 60. letech 20. století dosáhl odval konečného – dnešního tvaru. Důl Petr Cingr byl připojen k dolu Rudý říjen a ukládání hlušiny na pomezí Slezské Ostravy a Michálkovic skončilo. V roce 1990 bylo dolu vráceno jméno Michal. To už měl ale před sebou jen tři roky provozu. Jisté je, že odval také po určitou dobu hořel. V jižní části byla v půdní sondě nalezena cihlově zbarvená prohořelá hornina – neklamná známka proběhlých termických procesů.

Obr. 1: Historický vývoj odvalu. Sestavil: Jan Lenart

Chráněné rostliny na haldě
Po ukončení sypání začala halda Petr Cingr přirozeně zarůstat, některé části byly rekultivovány. Ve střední části byly vysázeny lísky, při okrajích lipové aleje. Zbytek odvalu zarostl náletovými dřevinami – břízou a topolem. Dnes už se staré porosty začínají rozpadat a na volných místech vyrůstají lípy, jasany, javory kleny i mléče, duby letní, třešně, habry a buky. Vlhčí místa porůstají vrby a topoly. Na haldách se typicky šíří nepůvodní druhy. Na Petru Cingru je to ořešák královský, dub červený, trnovník akát a dřevitá liána loubinec popínavý. V keřovém patře roste hloh, líska, šípková růže, svída, ostružiník, slivoň trnka a slivoň obecná, ptačí zob, rybíz nebo nepůvodní tavola a šeřík.

Bylinné patro v lese tvoří violka lesní, lipnice hajní, papratka samičí, kapraď samec a kapraď oddálená. Zajímavý je výskyt zplanělé populace kapradiny pérovníku pštrosího, který je v Česku hodnocený jako ohrožený druh a je zákonem chráněn. V podrostu lesa jsou hojné i vlhkomilné a nitrofilní druhy: kopřiva dvoudomá, česnáček lékařský, kakost smrdutý, kuklík městský, česnek medvědí a svízel přítula. K nepůvodním druhům bylin lesních světlin patří netýkavka malokvětá.

Obr. 2: Halda Petr Cingr na podzim. Foto: Jan Lenart

Jedinou nezarostlou oblastí haldy je louka v její východní části. Ta hostí světlomilné a teplomilné druhy šířící se na člověkem vytvořených stanovištích: hadinec obecný, pelyněk černobýl, řepík lékařský, mrkev planou, invazní turan roční a expanzivní trávu třtinu křovištní. Vyskytují se zde i běžné luční druhy: medyněk vlnatý, lipnice luční, ovsík vyvýšený, řebříček lékařský, chrpa ostroperá, třezalka tečkovaná, jetel plazivý, škarda dvouletá, máchelka srstnatá, rozrazil rezekvítek nebo bika ladní. Příkré osluněné jihovýchodní svahy haldy hostí navíc lipnici smáčknutou, písečnici douškolistou a hvozdík svazčitý, který je v červeném seznamu cévnatých rostlin ČR vedený jako méně ohrožený druh.

Obr. 3: Hadinec obecný na louce haldy Petr Cingr. Foto: Jan Lenart

Chránění živočichové
Na území odvalu jsme pozorovali ještěrku zelenou, hlemýždě zahradního nebo vážky. Nejzajímavější je ale jihovýchodní okraj haldy, kde byl nalezen brouk lesák rumělkový, který je v Česku silně ohrožený a zákonem chráněný. Larvy i dospělí brouci potřebují k životu pralesovatějící porosty s výskytem suchého dřeva. Larvy se vyvíjejí v hnijícím vlhkém lýku minimálně dva roky. Dospělé brouky můžeme pozorovat od března do června, nejčastěji v dubnu a květnu. Pravděpodobný je výskyt také dalších vzácných druhů hmyzu s podobným způsobem života.

Obr. 4: Lesák rumělkový: larva, kukla a dospělý brouk. Foto: Jakub Horák

V textu byly využity poznatky a zprávy pedologa Matěje Horáčka, botaničky Šárky Cimalové a entomologa Petra Kočárka.

Zdroje:
Chytrý M. (ed.) Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. Academia, Praha, 2013

Grulich V. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia, 84, 3, 2012, s. 631-645

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. jun. a kol. (eds) Klíč ke květeně České republiky, Ed. 2. Academia, Praha, 2019

Kašpárek J. Kapitoly z historie Michálkovic. Ostrava, 2009, s. 15

Matěj M., Klát J., Korbelářová I. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru. Ostrava, 2009

Neuhäuslová Z. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha, 1998

Pyšek P., Danihelka J., Sádlo a kol. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. Preslia, 84, 3, 2012, s. 155-255

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Michalské náměstí [online]. c2020 [citováno 3. 12. 2020]

Mapové podklady: Základní plán upravovací obce Michálkovice (1931); historické letecké snímky: 1946, 1947, 1949, 1954, 1964 a 1966; digitální model reliéfu (2013).

 

Logo Ostrava!!!

Projekt je realizován s finanční podporou statutárního města Ostravy.

Rolovat nahoru